Při surfování na internetu jsem nalezl popis nového zajímavého klettersteigu v pohoří Mieminger Kette. Protože se nachází v těsné blízkosti známé Zugspitze, na kterou vede řada význačných zajištěných cest, začal jsem se o tuto oblast více zajímat. Když můj přítel Olda navrhl výstup na Sonnenspitze, která je mimochodem také popsána v klettersteigatlasu, bylo rozhodnuto. Oba výstupy, které mají společné východisko chatu Coburgerhütte, lze zvládnout za víkend. Takže program je jasný, odjezd v pátek odpoledne, bivak u lanovky v Ehrwaldu, v sobotu výstup k chatě Coburgerhütte a odpoledne klettersteig Tajakante na Vordere Tajakopf. V neděli pak výstup na Sonnenspitze, sestup a odjezd domů. Je to dosti nabité, ale zvládnutelné.

Jedno páteční odpoledne v první půli června vyrážíme směr Ehrwald. Zde máme sraz s kamarády z Benešova.Počasí není ideální, trochu prší a my doufáme, že bude líp. Ale kluci z Benešova vyjeli dříve atak nám mobilem hlásí samé jobovky. V Mnichově hustě prší. Když dorazíme do Mnichova, už je po dešti. Optimismus narůstá, ale mobil hlásí: Jsme v Ehrwaldu, leje jako z konve. Dokonce chlapci řešili, jestli nemají obrátit a odjet domů. Ale zašli na večeři a sraz máme u lanovky na „hornom koncu“ Ehrwaldu. Když dorazíme na místo, chlapci z Benešova již bivakují pod střechou, kde je stání asi pro tucet aut. Taky se tam vejdeme. Ráno moudřejší večera. Devátá rozhodne.

Ráno sice neprší, ale všude visí těžká mračna. Sbalíme a vyrážíme ke Coburgerhütte. Volíme chlapskou variantu – přístup k chatě zajištěnou cestou Seebener klettersteig s převýšením 250 metrů, velmi obtížné (D). Po půlhodině od lanovky jsme na nástupu do klettersteigu u pěkného vodopádu. Začíná pršet. To bude něco. Obtíženi batohy nastupujeme. Skála klouže, drátěná lana kloužou, no prostě pohoda. Později se ukázalo, že právě tento úsek našeho výletu byl nejobtížnější. Po necelé hodině dosahujeme Seebenalm ve výši 1650m , kde obtíže končí. Dále pokračujeme po turistické cestě kolem jezera Seebensee k chatě Coburgerhütte ( 1920m), cesta nám trvala asi 3 hodiny. Vyjednáme si ubytování, pojíme a dáme odpočinek.

Ve 13 hodin vyrážíme na hlavní část našeho programu – klettesteig Tajakante na Vordere Tajakopf ( 2450m). Co nás čeká ? Napřed půlhodinová cesta k nástupu ve výši cca 1850 metrů . Odtud lezení nádherným pevným hřebenem s převýšením 600 metrů. Popis udává opět obtížnost D. Ale proto, že lezeme na lehko, na rozdíl od dopoledne, je to procházka růžovým sadem. I navzdory tomu, že v půli výstupu nás zastihne další příděl deště. Za dvě a půl hodiny jsme na vrcholu. Kolem mlhavo, deštivo, větrno. Výhledy nejsou, bohužel, protože oblast je velice pěkná. Takže uděláme pár fotek a sestupujeme po turistické cestě k chatě. Protože tento rok je neobvykle mnoho sněhu, okolní vrcholy jsou vesměs zasněžené. I jezero Drachensee je zamrzlé. Kolem páté dorážíme do chaty. Dnes jsme si nepohody opravdu užili. Ale v příjemném teple sympatické chaty Coburgerhütte naše nálada rychle stoupá. Zvláště, když se za dnešní výkon odměníme několika pivky. Spát jdeme s písní na rtu.

Ráno naši náladu poněkud ochladí. Je mlha, drobně prší a tak výstup na Sonnenspitze(2412m) odkládáme na jindy. Vždyť výstup II. stupně obtížnosti po částečně zasněženém terénu a za špatných povětrnostních podmínek by nebyl to pravé ořechové. Takže na Coburgerhütte budeme muset ještě jednou. Ale chata je příjemná a dá se od ní vystoupit na půl tuctu vrcholů, tak přijedeme rádi.Mohu každému doporučit.